Královské město nad soutokem

Ministerstvo kultury České republiky a Asociace muzeí a galerií České republiky
udělily expozici II. místo v soutěži o Cenu Gloria musaealis v kategorii Muzejní výstava roku 2009.

Počátky osídlení prostoru dnešního  Hradce Králové sahají hluboko do pravěku, do pozdní doby kamenné a mladší doby bronzové. Lokalita na návrší nad soutokem dvou řek se stala přirozeným centrem oblasti a od 10. století se tehdejší Hradec stal hlavním opěrným bodem přemyslovské moci v severovýchodních Čechách. 

 

Tvář pozdějšího rozlehlého středověkého města, po Praze jednoho z nejvýznamnějších, s monumentálním městským chrámem, královským hradem, četnými kostely a kláštery zejména na předměstích, byla změněna v husitském období. Podobu předhusitského Hradce Králové návštěvníkům zprostředkuje model města k roku 1419. Jedna z částí expozice je věnována vzniku bezesporu nejvýznamnější hradecké středověké stavby - městskému chrámu sv. Ducha z počátku 14. století.     

 

Hradec Králové, který byl událostmi husitské revoluce ochuzen o královský hrad i většinu kostelů a klášterů, zůstal, přes nepříznivé politické události v 16. století, předním centrem českého severovýchodu.  O jeho novém rozkvětu vypovídají mimo jiných dokladů dodnes zachovalé stavby (Bílá věž, purkrabský dům), i ty, které známe pouze z dobových dokumentů, vyobrazení či nepatrných zlomků (věž Kropáčka, škola, předbraní Pražské brány, tak zvaná Jiříkova kašna a další). Velký rozkvět zaznamenalo zvonařství, jehož doklady budou moci zájemci obdivovat. Hrůzy a ničení třicetileté války, které město tragicky postihly  byly vystřídány stabilizací a novým rozvojem ve druhé polovině 17. a prvých čtyřech dekádách 18. století. Hradec gotický a renesanční se díky aktivitě nově založeného biskupství proměnil v Hradec barokní. Ale osud zasáhl znovu a město zbídačené válečnými událostmi druhé třetiny 18. století bylo proměněno v pevnost. Její budování podstatným způsobem zasáhlo do urbanistické struktury města i krajiny v jeho bezprostředním okolí. Zahájením její stavby v roce 1766 nová expozice symbolicky končí. Stoletím „pevnostního období“ a dobou „salonu republiky“ se zabývá již dříve otevřená expozice ve druhém patře.